Na Prýglu

Myslím, že většina brněnských pejskařů uvítala s nadšením nová místa s psími plážemi  a povolené koupání psů u přehrady, a to tuším někdy od minulého léta. Plážičky jsou sice jen dvě na každé straně hráze, jedna za půjčovnou loděk u Kozí horky a druhá téměř naproti u kempu, ale můžeme za ně být rádi. Na veřejných plážích je jinak zakázán volný pohyb psů v souladu s brněnskou vyhláškou a koupání psů je DOPORUČENO (čili jinde není zakázáno) na místech, která jsou označena jako psí výběhy. Z čehož podle mě plyne, že psi se v podstatě mohou koupat kdekoliv, kde neobtěžují jiné lidi s tím, že vás může kdokoliv seřvat, vyhodit a zavolat na vás policajty (a že jsou toho lidi přímo chtiví :) ). My se psem tedy nepokoušíme osud a především pokutu a chodíme na psí pláž.

DSC_0891

I přesto se vždycky najde někdo (obvykle zarputilý nenávistivec psů a všeho živého), kdo má stále problém vybrat si jednu z iks pláží pro lidi, kterých je kolem přehrady asi trilion, a uvelebí se na té jedné jediné psí. A samozřejmě prudí. Třeba jedna stará svrasklá paní, která by se už opravdu neměla opalovat, završila naše vysvětlování, že jsme na psím výběhu a neděláme nic ilegálního, větou „Seberte si ty zas…. psy a táhněte s nima do pr…..“ nebo pán s pupkem až na zem, kterému asi bylo moc líno přesunout se 50m vedle na lidskou pláž, nás dořval, co mohl, aniž by ho jediný ze psů jakkoli obtěžoval či se přiblížil blíž než na 50m. Asi mu pak sklaplo, když viděl ty davy přicházejících lidí se psy (i lidi s dětmi bez psů), kteří absolutně nic neřešili a všeci se tam koupali v klidu a míru dohromady na jedné pláži. Tolerance forever :) .

Tak přemýšlím, kde udělali „soudruzi“ chybu. Asi lenost zapíchnout tam pár cedulí? Oni totiž lidi, co nejsou místní, ani nevědí, že tam ten psí výběh je. Hodí tam sycnu a pak jsou většinou nemile překvapeni pobíhajícími mokrými psy. Každopádně jsem se po jednom zvláště „vydařeném“ dni u přehrady naštvala a napsala dopis do návštěvní knihy na webovkách brněnské přehrady, že by teda bylo fajn velkými písmeny označit pláže pro psy, aby bylo především nepejskařům jasné, že je tam vstup „na vlastní nebezpečí“. A světě div se, má prosba byla alespoň předána magistrátu k vyřízení, tak uvidíme, jestli se dočkáme nebo se zas budem celé příští léto do krve hádat s lidma, co si myslí, že psi tu vodu smrtelně znečistí :)

DSC_0944

Abych tady jen nehudrovala…koupání je tam fajn. Většinou se sejdou v pohodě lidi, psiska si zařádí, je tam i pár stromů, takže se tam dá neposluchy uvázat a nerušeně se opalovat. A že někomu vadí, když mu cizí pes přeběhne přes deku nebo se u něj otřepe? Na to je jednoduchá rada – prostě tam nechoďte anebo choďte, ale nestěžujte si :)

mapa024s

Fotky máme od Vendy, paničky našeho brášky Fíba z http://flatik-fibo.webnode.cz/

Přes půl země do Českého Švýcarska

Jsme dobří. Letos jsme začali dovolenou vymýšlet již o dva měsíce dopředu! Lepšíme se, časem to možná zvládneme naplánovat tak, aby nebylo 90% příhodných penzionů plných ;-) . Nicméně s výběrem jsme byli (všichni tři) nadmíru spokojeni. Zarezervovali jsme si  penzion u Hergetů v Jetřichovicích kousek od Děčína – naprosto dog friendly ubytko (http://www.jetrichoviceubytovani.cz/). Paní majitelka je velmi příjemná a ochotná paní, nechala se celá oblízat a obmazlit Artuškem, který byl samozřejmě v sedmém nebi a pokaždé, když jsme odcházeli z apartmánu, tak čekal u jejích dveří, jestli tam jako náhodou není a jestli se jako náhodou nechce zase pomazlit. Hned se ptala jestli máme misky a hračky a že může klidně všechno půjčit. Artuš se asi tvářil, že doma nemá jedinou hračku, takže vyfasoval gumový míček s bodlinkami, který mu byl záhy odebrán, neboť začal s jeho destrukcí. Co byl teda luxus, byly ručníky dole u vchodu, do kterých jsme mohli utřít psa, kdyby bylo hnusné počasí a misky s vodou venku před vchodem. Z dvorečku se dalo jít za dům, kde byla prostorná, ač trošku zarostlá, louka, kde jsme mohli chodit na takové to rychlovenčení než jsme vyrazili na výlet nebo večer, když už se nám nechtělo nikam daleko.

Jetřichovice je poměrně malá vesnička, za to hojně „přepenzionovaná“ a hlavně výhodná z hlediska polohy. Přímo odtud se dostanete na první turistické stezky do národního parku. Shodli jsem se však, že kdybychom to chtěli obejít úplně všechno, potřebovali bychom na to ještě další týden. Protože bylo v tu dobu horko jak v pekle (tedy okolo 35°C :-) ), chodili jsme na výlety brzy ráno a vraceli se na oběd. Jelikož jsme neměli apartmán s kuchyňkou, užívali jsme si bez vyvařování v restauraci Dřevák, která je přímo naproti penzionu přes cestu. Artuška jsme brali s sebou a nebyl problém ho vzít i dovnitř. Paní servírka byla moc příjemná a jednou za námi běžela i přes cestu, že jsme nechali pejskovi pod stolem jeho kostičku na žvýkání, no co on by si bez ní počal, chuďátko! :-)

K večeru jsme chodívali za vesnici do posekaných polí, do lesů a ke skále Kočičímu kostelu, takže se Artušek proběhl, aniž by měl z vedra jazyk až na vestě.

IMG_5325

IMG_5290

Na konci vesnice je potom velmi příjemná cesta k Dolskému mlýnu, kde se natáčela Pyšná princezna. I když ta zřícenina už mlýn nepřipomíná ani náhodou, je to skvělá procházka v takto parných dnech, protože stezka vede lesem podél potůčku, takže náš pes zažil druhé sedmé nebe. A třetí nebe po té, co zjistil, že jsou v potoce ryby, které může honit.

_MG_5170

Výletů do okolí je tu nepřeberné množství, stačí zvolit podle délky a náročnosti. První den jsme zvolili náročnější okruh (náročnější byl ale hlavně kvůli vedru) z Jetřichovic na zříceninu Falkenštejn (kam je stejně zákaz chodit) k Suchému vrchu a celý jsme jej obešli dokola až do Rynartic. Výhoda Českého Švýcarska je rozhodně v tom, že většina stezek je v lese, takže i v teplejších dnech s váma může hafan šmajdat bez problémů. Tenhle výlet byla spíš taková zahřívačka, nic moc k vidění na trase není, odměnou je však božský klid, protože jsme za celou dobu potkali sotva 5 lidí. Z Rynartic dále po modré narazíte na červenou turistickou stezku do Pavlina údolí, která kopíruje záhyby říčky Chřibská Kamenice a dovede vás zpátky do Jetřichovic. Skvělé osvěžení na závěr pro nás i psisko :-)

_MG_4832

Z nedaleké Vysoké Lípy jsme si udělali výlet k Malé Pravčické bráně. S tou velkou se teda nedá moc srovnávat, ale aspoň tam nejsou haldy lidí ;-) Po červené se dostanete na Mezní louku, která je také poměrně frekventovaným výchozím bodem do všech směrů. Odtud se také dostanete k Divoké soutěsce, po níž se musíte přepravit pouze na lodičkách. My jsme měli auto na parkovišti v Lípě, takže jsme se vydali po modré. Trošku jsme doufali v nějaké vyhlídky, ale holt České Švýcarsko nejsou Tatry, takže většinou vidíte jen les…

_MG_4986

Artuška výlety dost zmohly (byl hodný, až nám to bylo divné), a tak jsme na další den vybrali kratší, za to odvahově náročnější trasu po červené z Jetřichovic na Mariinu skálu, k Vilemině stěně a Rudolfovu kamenu a pak zpět po zelené do Jetřichovic. Tato místa jsou trochu náročnější, protože často stoupáte po skalních schodech a kamenech, takže rozhodně nedoporučuju pro psy, kteří mají problém s klouby. Artuška musím hodně pochválit, protože s námi vyšplhal až téměř na vrchol a rozhlednu na Mariině skále a šel s námi i přesto, že jsme stoupali po chůdkách mezi skalami, kde by kdejaký pes asi neměl odvahu vlézt. Byla to taková zkouška důvěry.

Když už jsme byli v tom Českém Švýcarsku, tak jsme si nemohli nechat ujít slavnou Pravčickou bránu. Rozhodli jsme se jít bez psa, protože jsme přesně nevěděli, jak tam trasy vypadají a jestli nás vůbec nahoru k bráně se psem pustí (chodí se tam přes hotel a přes turnikety). Další věcí byly lodičky v místech, kde se jinudy nedostanete. Psi na lodičky po Divoké i Tiché soutěsce můžou (z protijedoucí lodičky na nás čučel tollerek a za náma jel labík:)), ale říkali jsme si, kdo ví, jestli bychom toho našeho ťuňťu do té lodi dostali a pokud ano, tak by se stejně chtěl pořád koupat :-) . Musím upozornit, že k Pravčické bráně i dolů k soutěskám vede hodně (fakt hodně) schodů, takže jsme nakonec udělali dobře, že jsme psa s sebou nevzali. Ten si spokojeně chrupkal „doma“ na penzionu.

_MG_5080 (1)

České Švýcarsko je údajně jedno z nejnavštěvovanějších míst v ČR, ale k našemu překvapení tu nebylo tolik lidí, jak jsme očekávali. Až na Pravčickou bránu, kde se vyrojili takoví ti sváteční turisti v balerínách málem na podpatku, což se dalo tak nějak čekat. Možná to bylo předchozími povodněmi nebo nepokojema ve Šluknově, těžko říct. Chtěla bych ještě upozornit, že v národním parku je mimo jiné zakázán volný pohyb psů, často procházíte i první zónou národního parku, kde by to mělo být samozřejmostí. Naše psisko sice zvěř nehoní, ale za to by šel kontrolovat míjející turisty a jejich svačiny, takže v místech, kde byla vyšší koncentrace lidí, byl připnutý na postroji k bedernímu pásu a švindloval tahání paničky do kopce (se nebude přece namáhat, tahá se zásadně po rovině a z kopce). V místech, kde byla uzoučká stezka a hodně skal a balvanů, byl na volno, protože s mojí i jeho neohrabaností to byl určitě bezpečnější způsob chůze než ho tahat na vodítku, takže se veřejně přiznáváme k našemu prohřešku :-) .

Závěrem – krásné místo, příjemné procházky lesem, nenáročné trasy i ty náročnější, velká spokojenost s jídlem a hlavně ubytováním, lidi taky fajn, příjemní ke psům i k nám. Co dodat víc :) .

 

Vzpomínka na pálavské vinohrady

Vážně nevím, ale nějakým záhadným způsobem mě to vždycky táhne někam na jih ČR. Asi to zřejmě začne být tradice, protože kdo by odolal Pálavě – zvlněným vinohradům, krásné krajině a samotnému vínu ;-) .

Na „jihu“ jsme byli už několikrát, ale tentokrát nás doprovázel i náš psí přívěšek do malé vesničky Pavlov. Tentokrát jsme si přes známé v kempu a yacht clubu Pavlov vypůjčili karavan. Kemp by měl být běžně přístupný i pro psy, protože jsme tam pár řvounů u chatek a stanů potkali, jsou tam pěkné opravené sociálky i malý obchůdek a celý kemp si hezky lebedí přímo u Nových Mlýnů. Přímo do Pavlova je to co by kamenem dohodil. Musíte mít však na paměti, že je to opravdu vesnička, takže obchod je otevřený omezenou dobu a vinotéka asi jen do devíti (no jo my zhýčkaní velkoměšťáci :) ).

Okolí je plné krásných vinohradů a vinných stezek, zrovna nad kempem můžete absolvovat cestičku vinohradem jako takovou menší venčící procházku. Pozor jen u psů, kteří špatně nesou hlasité zvuky a rány – v době, kdy jsme tam byli my (přelom srpen/září), jsou ve vinohradech umístěná plynová děla, která mají údajně plašit špačky, takže to může bázlivější psiska vyděsit, protože rány jsou to docela solidní. No…v noci už nám to šlo pěkně na nervy :-D

Artuš a karavan…to bylo taky dílo. Nejdřív nechápal o co jde („co je to sakra za malý stísněný byt?“) a nechtěl vůbec dovnitř. Protože je to flatí „vopruz“, tak jsme ho dali na dlouhou šňůru ven, aby nešel kontrolovat několik vedlejších karavanů. Byl spokojený, ovšem do té doby, než se setmělo. Pak se hrdina sám hrnul dovnitř.

Bohužel jsme si na Pálavu vyhradili jen prodloužený víkend a skoro celý nám ho propršelo. Ve chvilkách, kdy nelilo, jsme alespoň obešli pár naučných stezek v okolí, prošli se vinohradem a dojeli mrknout do Mikulova na Sv. kopeček a poseděli i s hafanem v kavárničce Dolce Vita (mňam ty zákusky!).

Jeden den se nám ale poštěstilo a vylezlo sluníčko, tak jsme si udělali krásnou tůru přes Dívčí hrad a Děvín do Perné a pak zpět po modré přes další skaliska do Pavlova.

Na letošním přelomu srpna a září nás Pavlov čeká znovu, tak snad budeme mít lepší počasí a stihneme obejít větší kus téhle krásné země. A mimochodem na konci sezony je v kempech blahodárný klid! ;-)

 

Reklama na Novohradské hory

Minulý rok nás napadlo jet do Novohradských hor a byl to supr výlet :)

Ubytování jsme sehnali v malinkém městečku zvaném Nové Hrady v Cyklopenzionu (http://www.penzion-cyklopenzion-nove-hrady.az-ubytovani.info/), i když jsme měli v plánu spíše turistování. Majitel byl takový celkem nezáživný chlapík, se kterým se ale dalo v pohodě domluvit a i starší pár, který už v penzionu bydlel, když jsme dorazili, byl v pohodě.

Nové Hrady jsou malé – milé městečko. Najdete tam všechno, co potřebujete – poštu, obchod, bankomat, kavárničky, restaurace a taky hrad. Kolem je spousta cestiček a naučných stezek, kterými se můžete různě toulat a vždycky tak nějak skončíte buď u hradu, pod hradem nebo u restaurace Penzion pod hradem, takže velice výhodná trasa ;-) . Přímo na hrad se psem nemůžete, ale určitě vás pustí na nádvoří a hradby. Bohužel výhled tu moc není, protože kolem dokola je dost zalesněno. Cestou z hradu nebo z centra k našemu penzionu jsme se samozřejmě (a to hned několikrát) zastavili u domácí kavárničky Kousek (http://www.cafekousek.cz/), s hafanem na terasu úplně bez problémů. Byl tam i supr vodník :)

Musím říct, že Cyklopenzion má výtečnou polohu. Je takových 5 minut od NPP Terčina údolí – nádherný a velmi rozlehlý park, hezky udržovaný, ale zároveň né moc snobsky. Jsou tam rozlehlé louky na míčkování, celým údolím teče potůček, takže Artuš se vyráchal, napil a šup zas dovádět s balonkem. Údolí jde krásně obejít až k hradu Cuknštějnu, kde rostou bedly 8-). Je tam klídek, protože ti línější většinou tak „daleko“ nedojdou.

To by bylo, abychom v jižních Čechách nenarazili na nějaký ten rybník. Udělali jsme si výlet k nedalekému Jánskému rybníku a Bažantníku, ale nebylo to na lidské koupání, jen na to psí. Na druhou stranu od Nových hradů se dá jít po cyklostezce k PP Přesličkovému rybníku (chráněné mokřadní a vodní biotopy) a odtud zpět kolem kempu Veveří (který by též mohl posloužit jako alternativní a levnější ubytování) po proudu Veveřského potoka s krásnými mini meandry.

Jižně od Nových hradů za Horní Stropnicí je rozhledna na Kraví hoře. Jako správní Brňáci jsme museli navštívit novohradskou alternativu té naší brněnské…No je tam opravdu jen ta rozhledna. Ta brněnská Kraví hora má aspoň hospodu :-D Ale i tak to byl pěkný, nenáročný výlet. Jinak v jižních Čechách bylo v té době houbové dopuštění, tam to fakt roste!

Pro nenáročné lidi a příležitostné turisty jsou Novohradské hory určitě dobrou volbou. My jsem byli spokojení s prostředím, výlety, jídlem  - teda buď jsme si vařili nebo jsme zašli i s Artuškem do restaurace Penzion pod hradem (mňam ta paštika!), i s ubytováním. A při našem odjezdu se pan majitel divil, že byl Artuš tak hodný, a tak nám na něj dal slevu ;-)

Ještě taková poznámečka. Kdo z vás je cykloblázen, v okolí Novohradska je velká spousta moc pěkných cyklotras, takže klidně můžete s psiskem i zasportovat. A další věc – když jsme hledali ubytování, narazili jsme na super penzion Na celnici (http://www.penzionnacelnici.cz/), který je přímo dělaný pro návštěvníky se psy, je tam i venčící výběh, překážky a mimo to pořádají i psí akce. Bohužel v našem termínu už neměli místo, ale klidně to tam někdo někdy prubněte a dejte vědět ;) .

 

 

Spící štěně ve znojemském podhradí

Dávno temu, co byl Artušek malé tři a půl měsíční štěňátko…

Bylo to před dvěma lety na konci srpna. S Pavlem jsme uvažovali o krátké dovolence, ale protože jsme měli doma toho psího prcka, tak jsme věděli, že to ten rok s výběrem nebude jednoduché. Museli jsme se poprvé poprat s faktem, že nás všude s čoklíkem neubytují a s tím, že trápit ho dlouhou cestou autem taky nemůžeme. Tak jsme zvolili Znojmo – strategická poloha (cca čistá hodinka autem z Brna), kraj vína a vinohradů a k tomu krásné město.

Podařilo se nám sehnat perfektní ubytování v penzionu Kaplanka (http://www.kaplanka.cz) na okraji Znojma. Paní majitelka bydlí přímo v penzionu a má chovatelskou stanici Jack Russlíků, takže pro ni náš raubíř nebyl problém. Penzion je přestavěný dům z 15. století a zdi tam měly na šířku skoro metr, což v tak horkých dnech poskytovalo suprový chládek. Protože přes den teploty dosahovaly ke třicítkám nechávali jsme Artuška doma a zašli jsme si na pár hodin do města. Byl strašně šikovný, vydržel pohodlně i 3 hodinky chrumkat na pokoji bez loužičky ;-)

Hned u penzionu je parčík, který vede k řece Dyji. Je tak nějak vybudovaný na svahu, původně určeném pro vinice. Artušek tam lítal jak šílenec se svým vlastním vodítkem v hubě :D . Cestou dolů je i pár schodů, takže jsme ho museli část cesty nést, byl to přece ještě prcek.

Jeden den, kdy nebylo tolik vedro, zvládnul i svoji první mini tůru k blízké kapličce. Jinak s námi po večerech ťapkal po dlaždičkách Znojma nebo seděl na zahrádce a bylo nám fajn.

Po pár dnech strávených ve Znojmě jsme si přeci jen chtěli odpočinout od města a rozjeli se do Bítova k Vranovské přehradě. No přišlo velké zklamání, protože i přes veškeré úsilí, prohodit chatku v kempu s nějakou jinou, se nám nepodařilo být úplně ve stínu, takže část dne trávil Artušek napůl zahrabaný pod schůdkama. Těšili jsme se aspoň na koupání v přehradě, ale ke naší smůle byl na pláži zákaz koupání psů a ještě ke všemu byla voda tak hnusná a zelená, že bych se tam neodvážila strčit ani prst, a to nejsem žádná frfňa, která by potřebovala pětihvězdičkový bazén. Artuškovi by to bylo evidentně jedno a byl by schopný vlízt i do zeleně a pobavit se, z čehož bychom my v chatce asi radost neměli…

Nakonec jsme sjeli autem níže po proudu, kde ještě nebyla voda zasažena hnusotou a vyblbli jsme se všeci :-) .

 

Kolem Augšperského potoka

Na prvního máje jsme původně neplánovali nic odvážného, ale ze spontánního nápadu se nakonec vyklubal docela příjemný výlet.

Z Bystrce jsme se vydali napříč PP Pekárnou a pak polňačkou (bod A) k poměrně frekventované cestě vedoucí ze Staré dálnice do Žebětína, kterou jsme záhy překročili a šupajdili jsme cestičkou lesem nad zahrádkami k Mladému vrchu (bod B). Nahoře jsme vyplašili pár zajíců v jeteli, něco málo pofotili a vydali se skrz zahrádkářskou kolonii až dolů k popůveckým rybníkům (bod D). Cestou je taky jeden les – přírodní rezervace Bosonožský hájek (bod C), který se už dlouho chystám navštívit, ale ještě nebyla nějak chuť tam zrovna jít. Snad příště.

A to by nebylo ono, abychom si nedali v hospůdce u rybníků jedno starobrněnské (které nám v tu chvíli nepřišlo ani moc hnusné vzhledem k naší vyprahlosti) a mezitím se Artuš mohl dosytosti vyráchat v rybníce a přebít ten smrad ze…slušně řečeného „lejna“ ve kterém se den předtím vyválel a nešlo ho odsmradit ani šamponem.

 

Po nabrání sil jsme obešli větší rybník a dostali se na neoznačenou cestičku (bod E), která se po chvíli napojuje na žlutou turistickou cestu (bod F). Stezka vede příjemným lesíkem, většinou podél Augšperského potoka, který vlnovitě protéká mokřadem a vytváří takové „mini“ meandry. Naši procházku trošku narušil autodrom, kolem něhož cesta kousek vede, a zrovna to tam jelo na plné obrátky. Takové nesourodé zvuky, které nějak nezapadaly do nálady celého lesa. Naštěstí po pár minutám, jako mávnutím kouzelného proutku, ticho – zase jen ptáci, les a my.

Cesta vás pohodlně dovede přímo do Žebětína k zastávce autobusu Žebětín hřbitov, kde je malý „zádrhel“ v MHD. Je tam pouze jedna zastávka pro oba směry. Autobusy 52 naberou lidi na této zastávce a jedou na jakousi „točnu“ a vrací se zpět, přičemž je dobré si dát pozor na to, která 52 kam jede – jedna totiž jezdí na Mendlovo náměstí a druhá na ZOO přes Bystrc :) .

Na 1. máje bylo více lidí u rybníků, ale kolem Augšperského potoka, až na pár cyklistů ani noha. Z Popůvek jsme vycházeli až v pozdních odpoledních hodinách, a tak bylo v lesích příjemně prázdno. V letních měsících bych ale i na této cestě očekávala hlavně dost cyklistů a snad i turistů, tak jako dneska skoro všude.

Trasa má dohromady asi 8 km, je nenáročná, šli jsme to cca 3 a půl hodiny, ale s přestávkou na pivko a neustálým zastavováním se kvůli focení :)

 

 

 

Vinohradský rodinný sraz

Jelikož střídavě přicházelo jaro a střídavě nás obšťastňoval sníh, trefili jsme se výtečně do dne, kdy by člověk očekával zelenající se louky plné pampelišek a triko s krátkým rukávem, ale ono ejhle padal zase ten bílý…

Nakonec však vše vyšlo podle našich představ, neboť na zimní sraz jsme se nestihli domluvit, zato jsme měli ten jarní dubnový na sněhu. Protože louky v Moravanech byly pod vodou a minulý sraz byl v Bystrci, rozhodli jsme se tentokráté pro Vinohrady. 

Pár metrů za zastávkou Prušánecká (bod A) jsme to strhli prudce doprava a po chvíli se dostali na spletitou síť různých cestiček vedoucích do lomu.

Naším cílem byl v prvé části výletu hádecký vysílač (bod B), kde jsme na louce pod ním zas trošku zamíčkovali, aby se neřeklo, a pak se rozhodli to ještě protáhnout kousek po žluté turistické trase vedoucí na Šumberu. Asi v polovině se naše vedoucí výpravy Vendy rozhodla, že je potřeba trocha akce, tak jsme to švihli někam z kopce dolů lesem a dostali se na zpevněnou cestu (bod C), která vede pro změnu zas od Šumbery směrem na Hády a zase těma ňuňu cestičkama jsme se vyplazili k našeho výchozímu bodu.

Hády jsou chválihodné místo, ačkoliv v době tepla a slunečního svitu se to tu hemží lidmi s piknikovými košíky, ale vzhledem ke sněžení, které nás cestou zastihlo, jsme potkali jen pár otrlých jedinců.

Jináč pěkné lesy, rozlehlý lom, lamy na planince pod námi a hlavně naši skvělí psí i člověčí parťáci :) .

Flatí divožení z Komína do Medlánek

Po dlouhé době jsme se 15. února vydali na procházku mimo naše klasické venčící trasy, abychom to psiskům trochu ozvláštnili. Psí zastoupení nebylo nijak zvlášť variabilní – tři flatí kluci, Artuš, brácha Fíbo a kámoš Charlie, plus lidské dívčí zastoupení. Chlapáci se zpočátku museli chovat chlapácky, tak si na startu trasy vysloužili náhubky, ale v průběhu cesty zjistili, že je vlastně sranda, i když kluci nejsou holky a že se nemusí hned sežrat. Na konci prochajdy už to byli vzorňáci :) .

 

Naše putování jsme zahájili na zastávce Kamenolom (šalinó 1 nebo 3, směr Bystrc – Ečerova) a vydali jsme se po zelené turistické značce nahoru do lesa kolem bystrckého psího útulku. Vede zde příjemná cestička „pololesem“, která nás brzy zavedla do Komína, kde bylo třeba přejít kousek obydlené oblasti, a pak hups na medlánecké „pláně“! V zimním období tu nechodí toliko lidí jako v létě, pouze se občas kolem vás mihne nějaký běžkař. Vzhledem k tomu, že hustě sněžilo, byli jsem tam skoro sami, až na pár pejskařů. Kluci se vyblbli ve sněhu, oblízali se dosytosti, okousali na sněhulákovi, co se dalo – prostě takové obyčejné psí hrátky. Cesta k PP Medláneckým kopcům pokračuje lesem, z něhož jsme vyšli přímo pod jedním z nich. Výhled je odtud na to naše „ploché Brno“ rozhodně výjimečný. Původně jsem plánovala pokračovat dále po žluté k „U obrázku“ a studánkám „V Perglu“, ale psiska řádila na polích s tenisákem a petflaškou, tak jsme posléze už jen sešli do Medlánek na zastávku MHD (lze jít dále po zelené turistické značce nebo obejít kousek po žluté kolem kapličky a po chodníku ke kruhovému objezdu dolů do Medlánek, jak je komu libo). Psiska unavená chrumkala v autobuse – klidná a pokojná to cesta domů! :)

Trasa: po zelené turistické značce ze zastávky Kamenolom, dobře přístupná z MHD, normální chůzí bych tipla tak hodinka až hodinka a půl, my jsme se pořád zastavovali, takže nám to trvalo tak 4 hodiny :) . Délka trasy je cca 6 km, je nenáročná, lze pak pokračovat dál po žluté ke studánkám nebo směrem do Bystrce k přehradě či to zapíchnout ve výborné kavárně nebo v restauraci Moname v Medlánkách.

Mapa trasy

Fotky tentokráté ne Pavlovy, ale moje (asi to jde dost poznat :D ).

Podobnou trasu jsme absolvovali s Artušem koncem dubna minulého roku, obešli jsme medlánecké letiště a napojili jsme se na modrou turistickou značku, po níž jsme se dostali k brněnské přehradě. Moc jsme to nedomysleli s počasím – nebo spíše jsme nečekali, že bude tak krásně a tudíž i pěkné vedro už na konci dubna. Stínu na téhle trase moc není a než jsme obešli celé letiště, byli jsme všeci pěkně uvaření. Takže výrazně nedoporučuju se psem za jasných jarních a letních dnů, vybírala bych raději zimní, brzké jarní a podzimní měsíce, případně mírně pod mrakem v létě. Aspoň že si pak Artušek koupel v přehradě náramně vychutnal :) .

 

 

Na Drakenu

Draken na Kraví hoře zná určitě každý Brňák i neBrňák a to i takový, co neholduje fotbalu či basketu. Dovnitř hospody psi nesmí, ale ven na zahrádku ano, pokud zrovna neokusují dětskou trampolínu nebo neobčůrávají pískoviště. Oni by si vlastně majitelé hospody zákazem vstupu se psy tak trochu odháněli kšefty neb hnedle vedle hospody je psí výběh. I když pejskaři by našli způsob, jak v poklidu popíjet pivko ve výběhu tlachajíc s ostatními a pozorujíc svého dovádivého pejska. Takto do centra se psem moc nechodíme, výběh tam taky není bůhvíco (štve mě hlavně, že není oplocený, protože přece jen se to v hezkých dnech na Kraváku hemží lidma), a i když to tam bývá občas dost „divoké“, své kouzlo to má. :)